BREAK THE BORDERLINE

 

Člověk si dnes a denně říká; malé, takzvané baby krůčky mě dovedou k cíli. Naivně doufáme, ale jakmile přijde sebemenší překážka, hranice, nejsme schopni ji v mnoha případech překročit, zlomit.

Celých šest dosavadních měsíců jsem měla mnoho času na přemýšlení, lepšení se, horšení se a hledání sama sebe. Ano, snažila jsem se blogovat. Zkusila jsem i vlogy. Ale myslím, že teprve teď jsem si ujasnila to, co chci vlastně dosáhnout a vypsala si ty takzvané baby steps, kteří mě k mým cílům dovedou.

Každý člověk vnímá hranici jinak. Někdo si dává hranice proto, aby měl pocit rebélie, že je opět přerušil. Někdo si dává strop, hranici, kterou prostě nepřejde, nepřekoná a i když na druhé straně stojí mnohdy zajímavá příležitost, drží se svých zásad.

**

Já jako člověk jsem překonala spoustu svých hranic a limit, které jsem si stanovila. V mnohých případech to byly většinou životní chyby. Jenže chybami se člověk přeci jen učí. Bez dělaní chyb by z většiny z nás nebyli inteligentní a mentálně (v určitých mezích) zdravý lidé.

Jsou tu ovšem hranice, které nejsem schopna překročit a jsem doslova vystrašená k smrti, co se odehrává na druhé strany světa, do kterého nechci nikdy ani ťápnout. 

Podle Eastern time je momentálně dvacet padesát čtyři, v Česku zbývá několik posledních minut do třetí hodiny ranní. Seděla jsem tu celé tři hodiny a zaobírala se myšlenkou na perfektní první článek. Článek, který by odstartoval moji cestu za tím, co chci nejvíce. Cestu kterou hodlám sdílet s Vámi, v určitém slova smyslu Vás inspirovat a sázet Vám tu recenze na určité výrobky aj. 

Vždy jsem blog začínala článkem " Vítejte u mě na blogu. " a nebo "I suck at writing Welcome posts". No, vlastně tu byly i případy, kdy jsem prostě začla blogovat. 

**

Jeden chytrý člověk kdysi řekl " Neplánuj skromně, plánuj ve velkém a drž se tvých snů a cílů! " Ten člověk měl neskutečnou pravdu. Většina z nás si plánuje malé sny; dostat dobrou práci, napsat nějaké zajímavý článek, žít šťastně. I když, poslední bod je docela diskutatibilní. Myslím, že každý z nás má dostatečné právo na to snít a plnit si takové sny, jaké si zasloužíme. 

Pro mě je to zůstat konečně u jednoho blogu, získat si pravidelné čtenáře a navázat přátelství. 

A taky tisíc dalších. (A stále sním o tom, že se během úplňku přeměním ve vlkodlaka, ale buďme realisti.)